Specifika těžařských firem a jak na ně

V oblasti nerostných surovin se více než kde jinde vyskytují společnosti s malými nebo dokonce žádnými tržbami. U takové společnosti nelze použít klasickou fundamentání analýzu, je třena postupovat jiným způsobem. V takovém případě doporučuji brát v úvahu zejména 7 následujících faktorů:
Ačkoliv se těžba nerostných surovin může zdát globálním odvětvím, ve skutečnost se jedná o „malou vesnici“ s velkým množstvím známostí a osobních vazeb. Základní otázkou je personální složení managementu společnosti a jeho výsledky dosažené v minulosti (i při řízení jiných společností). Úspěšnost managementu v minulosti výrazně zvyšuje jeho šance na úspěch i nyní.
Vzhledem k neatraktivnosti oboru nerostných surovin v posledních 20 letech se začíná nyní projevovat velký nedostatek kvalifikovaných důlních inženýrů. Ti špičkoví mají prakticky volné ruce při výběru svého zaměstnavatele. A toho si vybírají podle zajímavosti a potenciálních výsledků práce.
Personální složení managementu včetně hlavních geologů se tak stává pro investora klíčovým faktorem při jeho rozhodování.
Jenom velmi malé procento zkoumaných ložisek – uvádí se 1% (v nejlepším případě pak 5%) je dovedeno do fáze těžby surovin. Není také vhodné se při analýze ložiska zaměřit jenom na jeho velikost a nevzít v úvahu další faktory, zejména výši požadovaných investic či nákladů na těžbu surovin,
Aby byla investice úspěšná, není bezpodmínečně nutné, aby společnost uvedla důl do provozu. Zisky je třeba realizovat průběžně jakmile společnost oznámí nějaký dílčí úspěch, (většina investorů se přitom chová naprosto opačně a nakupuje právě v případě oznámení pozitivních zpráv).
Vývoj malé společnosti z oblasti nerostných surovin a ceny její akcie bývá zpravidla následující:
Prvotní kapitál je ve valné většině případů získán od managementu či soukromých investorů s vazbami na management. Poté začíná společnost vyhledávat možné cíle pro průzkum. V případě úspěchu první fáze průzkumných vrtů dochází k růstu ceny akcie i o 100%.
Tento růst ale není trvalý a prvotní investoři v této době realizují první zisky. Cena akcie po čase opět klesá, někdy i na původní úroveň. Cílem těchto investorů je srazit nákupní cenu akcí co nejblíže nule. Pokud například investor prodá polovinu akcií za dvojnásobek nákupní ceny, má stažen již celý původně investovaný kapitál. Zbylou půlku akcií má vlastně investor „zdarma“.
Pokud je průzkumná fáze úspěšná, následuje fáze „pre-feasibility study“. Pokud se investoři začnu domnívat, že stoupá pravděpodobnost realizace dolu, dochází opět k velkému růstu ceny akcie. V této fázi prvotní investoři realizují další část svých zisků. Po této fázi opět dochází k poklesu ceny akcie.
Největší růst ceny akcie nastává v případě oznámení úspěšné „feasibility study“. Zde jsou největší příležitosti pro realizaci zisků z ranné investice. Čekat na uvedení dolu do provozu nemá z pohledu investora smysl.
Používat velikost ložiska jako srovnávací parametr pro hodnocení akcií lze jenom u společností podnikajících ve stejném regionu na území s podobnou geologickou strukturou. Dále je nezbytné rozlišovat mezi jednotlivými druhy rezerv – zda jsou rezervy již skutečně prokázané, pravděpodobné či jenom odhadované jako potenciální.
Dalším důležitým faktorem je zajištěné financování společnosti, společnost totiž bude ještě nějakou dobu bez tržeb a průzkum je nutné z něčeho financovat. Zkušený manažerský tým s prokazatelnými výsledky z minula sežene financování mnohem snáze nežli nováček v oboru. Takové financování probíhá většinou formou „Private Placement“, kdy investor získá akcie či warranty za výhodných podmínek.
Role analýzy financování stoupá s "malostí" firmy a velikostí nutných investic.
To jde ruku v ruce s financováním. Proto je třeba věnovat zvýšenou pozornost i struktuře emitovaných akcií či překupních práv na další akcie – vždy je tedy třeba přiťat s „fully diluted“ počtem akcií, který se do počtu aktuálně vydaných akcií může výrazně lišit. Je tak třeba věnovat pozornost i emitovaným warrantům a době kdy mohou jít tyto akcie na trh - nemá totiž cenu kupovat akcie společnosti a poté sledovat jejich propad (investoři podílející se na Private Placement nesmějí prodat akcie v období 4 měsíců od získání akcií).
Je nutné podívat se na akcionářskou strukturu – kdo jsou hlavní vlastníci, jaký je podíl managementu společnosti, proběhly v minulosti private placement…
Ani ten nejlepší produkt se neobejde bez náležité reklamy. V případě malých společností to platí dvojnásob. Pokud se podaří najít dobrou společnost, která není v podvědomí investorů, je investor na dobré cestě ke slušným ziskům. ještě zajímavější může být, pokud s podaří najít firmu, která právě připravuje PR kampaň na podporu známosti svých výsledků mezi investory.
Naopak, pokud i dobrá společnost nemá dobré promotion, investoři se o ní nemusí vůbec dozvědět a ta potom skončí z důvodu nedostatku kapitálu. Pozor ale na přehnané PR nezákládající se na skutečnostech (případ společnosti Bre-X) při posledním boomu drahých kovů.
Při investování do surovinových akcií je třeba zohlednit i tento faktor, neboť průzkum a těžba nerostných surovin podléhá většinou koncesím. je třeba dále zjisti také informace o ekologii a regulace v místě podnikání společnosti. I to se někdy může stát velkou komplikací ve vývoji společnosti.
Při analýze je třeba se dívat nejen na velikost ložiska, ale zejména na „velikostní bod zvratu ložiska“, tedy od jak velkého ložiska se toto ložisko stává rentabilním. To, že ložisko obsahuje suroviny v hodnotě např. 100 mil USD, je informace na nic, pokud zjistíme, že těžba se vzhledem k vysokým počátečním nákladům vyplatí až od velikosti ložiska 200 mil USD. Zde je třeba také zohlednit cenu suroviny a její potenciální vývoj.